Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se bez mučení, že většina těch „velkých“ rockových festivalů v naší vlasti mě nechává absolutně chladným. Většinou stále se opakující domácí přehlídka rádiové konzervativnosti, doplněná o nějakou tu stárnoucí světovou legendu, která už je mnoho let za zenitem. Colours of Ostrava jsou v tomto jiní. Tím myslím …opravdu jiní.
Dramaturgie
Zaplaťpánbú za ty dary. Oproti většině těch opravdu velkých mainstreamových festivalů na domácí scéně tu je minimum tuzemské vaty. Pokud už tu nějaké česká kapela hraje, tak je až na výjimky (například WANASTOWY VJECI) pečlivě vybraná. I když nejde o velké jméno provařené rozhlasovými vlnami, tak mě rozhodně zajímá. Příkladem toho budiž třeba ZRNÍ nebo RADÚZA.
Po dlouhé době jde o festival, u kterého jsem se musel s většinou interpretů seznámit dopředu, protože jsem je neznal. Téměř nikdy jsem toho nelitoval, protože skoro vždy se jednalo o něco zajímavého. Největší problém tak mám jen s tím, že se na festivalu nemohu naklonovat, abych mohl být na všech scénách současně.
Další palec nahoru si zaslouží osvětlovači, kteří měli cit pro to co se na scéně dělo, a velkoparádní byla druhá největší ArcelorMittal stage, která měla zadní stěnu vytvořenou z diod a díky tomu bylo možné na této scéně se světly opravdu nevídaně čarovat.
Jídlo a pití
Jsem Plzeňák a tady byl bohužel Radegast. Ale mohlo být možná ještě hůř. Stánek s Plzní jsem objevil jen jeden, k dispozici byl ale i Fénix, ale třeba nějaké malé zastoupení sympatických malých moravských pivovarů jsem nenalezl. Mnoho lidí mě jako vegetariána upozorňovalo, že se na Colours nenajím. Zdaleka to nebyla pravda, výběr byl opravdu pestrý a ceny poměrně rozumné.
Mnoho částí areálu bylo v noci velmi zajímavě nasvíceno nebo dekorováno. Připočtěte scény, kde jste mohli diskutovat s lidmi typu Jiří X. Doležala, shlédnout divadelní představení nebo se na workshopech učit sambu. Pak tu byla spousta nafukovacích festivalových hloupostí, které najdete všude. Toho, co dělat, poslouchat nebo vidět, bylo nepřeberně.
Jednou z nejenergičtějších domácích kapel byli PIPES AND PINTES:
Ze zahračních akvizic na stejné scéně bodovala hned po nich RUSSKAJA:
Španělský temperament dodala kapela postavená kolem AMPARO SÁNCHEZ:
Zklidnění přišlo se SCOTTEM McCLOUDEM:
A dalším písničkářem DAMIENEM RICEM, tentokráte na hlavní scéně:
Jeden z koncertů v aule Gong měla i Aneta Langerová:
Velká scéna, WOODKID a jeden z nejlepších koncertů ten den:
Další perfektně nasvícená scéna a fajn koncert NYLON JAIL:
Velmi specifický feeling měl set Plastiků:
Ihned po jejich přídavcích odpálili set GIRLS AGAINST BOYS:
Exotičtí ACOUSTIC AFRICA:
Hudební energodrink ze Švédska MOVITS!
Zákoutí areálu:
Pár snímků z industriální výstavy:
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
