Colours of Ostrava podvanácté, z toho podruhé ve skvělém prostředí Vítkovic. Zajímavý program a nádherné počasí přilákaly rekordní diváckou účast, avšak díky rozlehlosti areálu a obrovskému množství stagí, stánků a všemožných doprovodných atrakcí to ani nebylo poznat. Kromě výše zmíněného potěší i minimum ožralců válejících se na zemi. Níže trocha mých blogískových poznámek:

Hlavní hvězdy:

SIGUR RÓS - Dobrý zvuk, na pódiu nějakých 11-12 muzikantů (z toho většinu tvoří smyčcová a doprovodná vokální sekce), fajn atmosféra a projekce. V některých momentech naskakuje husí kůže, ale občas je nějaká tvrdší pasáž přeci jen vysvobozením. Největší aplaus má dle očekávání „Hoppípolla“. Celkově rozhodně spokojenost (setlist: Yfirborð, Brennisteinn, Glósóli, Sæglópur, Hrafntinna, Varúð, Hoppípolla, Með Blóðnasir, Kveikur, Festival, Popplagið)

ASAF AVIDAN - Izraelský zpěvák má parádní hlas a před pódiem početné zastoupení mladých dívčin. Rozjíždí to ale tak, že zaujme i postarší rockery.

BONOBO - Velké pódium a chillout mi k sobě moc nesedí.

WOODKID - Bombastická nuda.

THE KNIFE - Asi nejkontroverznější vystoupení, při němž dost lidí znechuceně odchází. Nejprve desetiminutovka se skákajícím černochem v oděvu přitepleného tělocvikáře, která má za úkol rozpumpovat či odradit publikum, následovaná dalším odlivem fanoušků poté, co zjistí, že se jedná spíše o tanečně-divadelní show, než o normální koncert. („We are on stage like this - if people don't like that, it's fine“).

THE XX - Alba mám rád, ale zde mi kapela příliš nesedla. K jejímu prožitku potřebuji asi jiné prostředí než být obklopen několikatisíchlavým davem.

TOMAHAWK - Kapela přichází v košilích, publikem vyvolávaný Patton si sundává baťůžek a pořádně to rozjíždí. Sledovat fantastické muzikantské výkony (Trevor Dunn je pán!) z pár metrů je prostě zážitek. Mike Patton je uvolněný, vtipkuje a neustále mění svůj vokální projev. Dost lidí doufá i v nějaký song od FAITH NO MORE, ale pochopitelně marně.

DEVENDRA BANHART - Po nářezu v podobě TOMAHAWK přišel rozjímající hipík vhod. Atmosféru hudebních šedesátek doplňuje nejeden odpálený joint.

JAMIE CULLUM - Nejsem jeho fanouškem, ale je to holt profík, to se musí uznat. Úvodním výkřikem „Baník, pičo“ si obecenstvo hned získává na svou stranu a v dobré náladě pokračuje až do konce.


Menší hvězdy:

FANFARA TIRANA meets TRANSGLOBAL UNDERGROUND - Albánská dechovka dává „transglobálům“ na prdel.

THE BOTS - Dva mladí černí klučinové se snaží, ale velké pódium je na ně až příliš velké, k tomu spousta technických problémů a špatné nazvučení. Škoda, ukázky zněly fajn. Takhle plní spíše jen roli atrakce.

INSPIRAL CARPETS - Jedno z rockových vystoupení, na které jsem se těšil, nicméně zvuk na dané stagi podobně jako v případě THE BOTS dost hapruje. Až se to nedá poslouchat a spousta lidí prchá.


Utajené tipy:
AZIZ SAHMAOUI & UNIVERSITY OF GNAWA - Pro mě možná jedno z top vystoupení. Jak už to tak bývá, odehrává se okolo jedné ráno, někde na vzdálené stagi s menší diváckou účastí. Spojení jazzu, funky, arabských melodií a afrických rytmů rozpohybovává snad každého přítomného.

SUBMOTION ORCHESTRA - Ne zrovna vyvážený zvuk vystoupení trochu uškodil, ale jinak shledávám tuto kombinaci nu-jazzu a dubstepu povedenou.

MARIA PESZEK - Vystupuje na stejném pódiu jako dvě výše uvedená jména, příště se zde asi budu muset zdržovat častěji. Čekal jsem, že to bude dobré, ale ne až tak moc. Maria Peszek je u našich severních sousedů dost kontroverzní, naváží se do církve, sexuality i dalších v Polsku tabuizovaných témat. Očekával jsem něco jako pop-rock, dostal jsem jej v punkovém podání. A došlo i na kozy, aniž by kdo musel volat ono obligátní heslo.

MY JERUSALEM - Jediný kompletní koncert mnou zhlédnutý na Drive Stage. Asi můžu litovat, dle ohlasů byly tamní vystoupení dost zajímavé. Skvěle gradující potemnělý indie rock s charismatickým vokalistou.


Česká stopa:

TATA BOJS - Nejsem jejich fanouškem, ale koncert rozhodně slušný. Po rozjímajících SIGUR RÓS prima vzpruha.

THE PROSTITUTES - Po zklamání z INSPIRAL CARPETS napravení chuti a konečně také trocha pořádného bigbítu. Ideální hrací čas hned po setmění a solidně šlapající kapela.

WANASTOWI VJECY - Po nepříliš chytrém tahu spočívajícím v zařazení novějších, a tedy pro většinu i nezajímavých skladeb hned na začátek, nakonec fajn vystoupení, které nenarušují ani nepříliš vtipné Kodymovy vsuvky. Zaznívají i dvě skladby od LUCIE. Osobně jsem kapelu viděl asi po patnácti letech a jsem tomu rád.

• 26. července 2013